Pátek 21.45

Ležím v posteli, koukám na film. Někdo zvoní. Kdo v tuhletu hodinu může co chtít? Možná soused, občas má takové nápady - ikdyž ten by napřed zavolal. Že by nějaký Liánin kamarád? Otevřu okno a vykouknu. Ve tmě stojí cizí muž. Starší, šedovlasý, zpustlý. "Nemáte kousek chleba, já mám takový hlad?" zeptá se tiše a naléhavě. Nevím, co mám na to říct a nenápadně kontroluju okolí, jestli neuvidím něco podezřelého. Neznámé auto, bandu kompliců...Nikde nic. "Podívám se." odpovídám, zavírám okno a cestou do kuchyně mi hlavou proletí tisíce hororových scénářů. Kdo je ten chlap? Co tu doopravdy chce?  Přišel nás vykrást?  Tipuje pro někoho? Namažu dva krajíce chleba máslem a paštikou, slepím, dám do sáčku. Oknem je podám muži. Poděkuje a odchází do tmy. Ještě chvíli za ním koukám. Nic podezřelého venku nevidím. Jen starého muže, co jde po ulici a ukusuje krajíc chleba.