Původně mělo jít jen o pár výkřiků na Twitter, ale nakonec se vykřičím tady.

Ráno jsem musela do města. Časně ráno. Hustě sněžilo, cesty i chodníky byly bílé. Pomalu se rozednívalo a vánoční výzdoba svítila. Výzdobu města máme decentní a vkusnou. Hvězdičky na lampách veřejného osvětlení, pěkný strom na náměstí, světýlka na stromech před zámkem. V ranním šeru vypadalo náměstí pohádkově. Můžete hádat - měla jsem s sebou foťák nebo ne?

Hádáte správně, neměla. Honem jsem mazala pro foťák zpátky domů, ale než jsem se vrátila, rozednilo se a světla zhasla. Šance, že bych se ještě jednou v předvánoční době vyskytovala časně ráno na náměstí zrovna když svítá a chumelí, je nulová.

Od půlky září si lebedím, jak je to fajn, že je Kato v Brně na koleji. Teď jsem přišla na první negativum - nemá kdo odklízet sníh před domem. Po dnešní ranní rozcviče s lopatou zvažuji, že se na to vykašlu a počkám do víkendu až se kluk vrátí a vyhrabe nás (kolik tak stihne do pátku napadnout?)

Anči je hrozně nepořádná. Díky tomu jsem ovšem našla na stole v obýváku míchátko na koktejly. Ani nebylo moc upatlané od vosku. Zamíchala jsem si s ním led ve vaječňáku, kterým jsem zapíjela čokoládové pusinky, co jsem si dala k snídani. 

Přišla mi výplata. Polovinu jsem se rozhodla obětovat na vánoční dárky. Ano, celou tisícovku.