Zařídila jsem si v práci volný víkend - první za celu dobu, co tam dělám - a hodlala ho jaksepatří využít.  Nebesa mi šla na ruku, v týdnu začalo sněžit a já bedlivě sledovala sněhové zpravodajství a online kamery poblíž Základny. Od cesty na Základnu mě celá rodina zrazovala, ve zprávách se objevily reportáže o nesjízdných zasněžených silncích, hraničních přechodech ucpaných kamiony a také o hromadné bouračce na dálnici. Trvala jsem na svém, ač rodina pochybovala o mém psychickém zdraví a v odjezdu se mi snažila zabránit vykládáním hrůzostrašných historek a katastrofických scénářů.

Cesta byla mokrá, ale ne namrzlá. Od Horní Bečvy trochu zasněžená, ale sjízdná dobře. Po kamionech ani vidu, však co by kam jezdily o víkendu. Na poslední dokonale zachumelený úsek cesty jsem najela nejvýš opatrně, koleje vyjeté v ujetém sněhu byly zledovatělé, posypu ne tolik, kolik bych si představovala, jela jsem ale pomalinku a auto drželo dobře. Anči v autě trochu hysterčila, loni tu zažila hnusný smyk a bouračku. My tentokrát samozřejmě dojely vpořádku.

před Základnou

V zimě se úplně k Základně dojet nedá. Loni jsem se o to pokusila a málem jsem se s autem nevyhrabala. Letos jsem hned napoprvé moudře nechala auto na parkovišti u silnice a bagáž vlekla na Základnu pěšky. Zatopila jsem v kamnech, našla boby (za nadšeného a velice hlasitého Ančina jásotu). S boby jsme se obě vrátily k autu, naložily kanystry s vodou a Anči je vlastnoručně odtáhla na Základnu. Silnou dceru mám. Boby už z ruky nedala. Vyklopila kanystry před Základnou a mazala na kopec. Ne až nahoru, tam se v zimě z naší strany nedostaneme, jen prvních 700 metrů po lesní křižovatku. Než jsem usmažila bramboráky k obědu, vyběhla tam třikrát, dolů se samozřejmě vezla. Radši si nepředstavuji, jak moc byli nadšení běžkaři, když se před nimi na stopě objevila malá holka na bobech (když jsem v neděli šla s ní, spadli dva).

V lesích leželo asi půl metru sněhu. Na střeše Základny také. Okna byla zalepená namrzlým navátým sněhem. Zafůkané, zafůkané....Lopatou se mi podařilo odsekat sníh z jednoho okna. Ani tak nešlo otevřít, ale párkrát jsem do okenic bouchla pěstí a povolily.

S obědem to také nebylo jednoduché, vaření nám poněkud zkomplikovala skutečnost, že na Základně nešla elektřina. Zkontrolovaly jsme vedení, pojistky u Dobroděje, od kterého táhneme kabel, elektřina ale stejně nešla. Smířily jsme se s tím, že romantický víkend v Beskydech bude ještě o něco romantičtější. Večer při svíčkách, vaření na kamnech.

Musela jsem se smát, když šla kolem Základny maminka s dítětem a něžně mu vysvětlovala, že v takovém domečku mají lidé malá kamínka a topí si a ukazovala dítku, jak nám z komína stoupá kouř. Naše kamna by vytopila prostor trojnásobně velký, než máme. Teplota uvnitř standartně dosahuje 24°C, večer vystoupá ke 30°C, to aby teplo vydrželo až do rána. I v tuhých mrazech větrám a nechávám pootevřené okno i dveře. Přinutit  ale kamna, aby uvařila vodu na čaj nebo nedejbože polívku či brambory,není jednoduché. První čaj jsem zalévala vodou, ve které teprve začínaly stoupat malinkaté bublinky - a že jim to trvalo.

Ukázalo se, že na Základně nemáme dost svíček. Musely jsme s nimi šetřit a tak jsme šly spát velice brzy. V kamnech praskal oheň, horko bylo, že jsem ani nemohla vydržet pod peřinou. Oknem zářil dovnitř měsíc. Otevřela jsem okno, abych vyvětrala. Vršky smrků byly ozářené bledým měsíčním světlem....moment, měsíc z téhle stany? Oblékla jsem se a šla vyzkoumat, odkud se světlo bere. Došla jsem k tréninkovému okruhu pro běžkaře - svítily na něho silné reflektory. Na Základně tma, na okruhu světlo, však ještě není tak pozdě, jdu si pro běžky. Anči vyskočila z postele, navlékla si kombinézu, popadla boby a šla se mnou. Večerní běžkování bylo super, nikde žádní lidé, celý okruh jsme měly samy pro sebe. Dvakrát jsem spadla a nikdo to neviděl .

Při vaření nedělního ranního čaje jsem usnula. Nedivím se, poprvé jsem se vzbudila o půl páté, to když se mi strašně chtělo na záchod (jaký záchod?) a byla mi zima. Teploměr ukazoval 8°C. Uvnitř. Dobré bylo, že nad nulou. Venku solidně mrzlo, tak jsem sama sebe přesvědčovala, že se mi na záchod vůbec nechce. Postavila jsem na kamna hrnec s vodou na čaj .......a když jsem se probudila, voda doopravdy vařila!

Sobotu jsem promarnila zprovozňováním  Základny, odhazováním metráků sněhu lopatou a následným odpočinkem, neděli jsem si mínila užít. Po snídani jsem vyrazila s Anči na kopec, ona na bobech, já na běžkách. První jízda nebyla nic moc, běžky se lepily a nejely, ale když jsem nožem oškrábala zbytky brzdícího vosku od loňska, jejich jízdní vlastnosti se zlepšily. S Anči za patama jsem sice nemohla na žádný delší výlet, zato jsem poprvé sjela zatáčku a kopec bez jediného pádu a byla jsem na to patřičně pyšná. 

na vyjížďce dopoledne

K obědu jsem smažila brambůrky - šlo mi to o dost lépe, než bramboráky v sobotu, ovšem spotřebovala jsem na to neuvěřitelné množství dřeva. Elektrický vařič je určitě ekologičtější a šetrnější.

Když jsme odjížděly domů, auto odmítalo startovat. Anči to brala jako jasné znamení, že máme na Základně zůstat a bylo jí velice líto, když motor naskočil. Musela jsem jí svatosvatě slíbit, že zase brzy přijedeme, nejlépe kdybych ji tak na tři čtyři dny omluvila ze školy.

na vyjížďce odpoledne