Už v pátek ráno, když jsem šla do práce, sypal se z nebe sníh.

Potem to ale roztálo. Ne všecko, ale dost.

Víkend jsem, jako každý rok, trávila v Rožnově. V sobotu bylo fajně. Sice chladno, ale cvičení mě zahřílo a večer v krčmě  bylo teplůčko tak akorát. Vařijů tam dobře, enem by nemuseli mít všecko smažené. Zapomněla jsem doma prášky na žaludek a trpěla jak pes. Čaj tam podávajů v sympaticky velkých hrnkoch.

V noci byla v tělocvičně kosa jak sviňa. Navlékla jsem na sebe všecko oblečení, co jsem měla. Zalezla do spacáku a přikryla sa kabátem. Aj tak mi byla pořád zima. Ráno chumelilo, větr fůkal, snihu napadlo poctivých třicet centimetrů. 

v parku

na náměstí

u silnic

Vyhrabat a vytlačit odpoledne auto ze závějí nám dalo hodně práce. Cesta byla místy zafůkaná, místy rozmňáganá. Chvílama zme jeli aj padesát.

Tož takové byly ty valašské Velikonoce.