Slunečný podvečer lákal k projížďce na kole. Jenže než jsem se vyprdelila z domu, nebe se zatáhlo a slunce zmizelo za mraky.

Dojela jsem ke studánce a lesem se chtěla vrátit domů. Lesní stezka byla rozbahněná, bláto pod koly škaredě prokluzovalo, div jsem se nenatáhla. Moudře jsem usoudila, že bude bezpečnější vrátit se kudy jsem přijela.

Dobře jsem udělala. Mraky odpluly kamsi na Valachy a slunce olízlo lesy u řeky. Také Pískáč byl velice fotogenický, jen jsem měla problém prodrat se bujným porostem až k vodě. Když jsem našla stezičku, kudy by to šlo, narazila jsem na spícího rybáře. Potichounku jsem vycouvala, abych ho nevzbudila a šla hledat opuštěnější místo.

V jezu na Bečvě se odrážely večerní červánky. Pokusy o jakoukoliv kompozici fotky byly marné, snažila jsem se zejména nepřepadnout přez zábradlí do hučící vody.