Ano, je na čase vyjít s pravdou ven. Doznat se na místě veřejném (čili tady), že nesdílím největší předvánoční hobby českých a moravských žen.

NEUKLÍZÍM

Uf, je to venku. Neuklízím, nesmýčím každý koutek v domě, protože nevidím k této vyčerpávající a nezábavné činnosti nejmenší důvod. Domácnost udržuji v přijatelném stavu celý rok. Nemám v tom žádný systém - vidím špínu, uklidím špínu. Okna myju, když je hezky, v létě peru přikrývky a na sluníčku peču roztoče v matracích. Na podzim ometu ze stropů pavouky, co se k nám zvenku nastěhovali.  Přehlédnu-li nějakého, vydávám ho za dušičkovou dekoraci.

Od října (někdy i od září) nakupuju dárky a také vánoční balící papíry - papíry jsou veledůležité, to ony dělají z obyčejných věcí dárky. Balení dárků mám ráda - s Liánou si otevřeme víno, papíry roztaháme po celém obýváku, handrkujeme se o nůžky a z nábytku kolem visí nastříhané cancourky izolepy. Anči balí dárky velice tajuplně a sama.

Peču. Peču málo, neb na sladké nejsem. Vím, že Anči by klidně sama samotinká spucla i deset kilo cukroví, ale vím také, že by jí pak bylo špatně, takže zůstávám u množství menšího než malého. Tím, že peču málo, nestává se pečení do noci trvající otročinou, ale příjemným odpolednem stráveným s holčičkami ve vyhřáté a vyvoněné kuchyni. Letos mám ošklivě pořezaný palec (nikdy, ale nikdy nezdrbávejte sníh z běžek tábornickým nožíkem!), takže většinu hňoucacích a vykrajovacích prací zastanou dcery, já budu jen vážit suroviny a organizovat. Rum na pečení už mám .

Liána a Haru zajistí stromek.
Muž vyrobí bramborový salát (a ne že to zas zbyde na mě jako loni).
Já navštívím kamarádku a přinesu jí dárky. 
Nevím, kdo letos zabije a vykuchá kapra, jestli se mi palec nestihne zahojit.

Halelujá!