Na výslovné přání Lentilčino snažila jsem se doplnit k původnímu článku fotky, ale matrix mi nepřál a doplněný článek se mi třikrát neuložil.Po půldenní pauze a přesnunutí noťasu blíže routeru konečně se zadařilo, tož kochejte se.

Po zelené turistické značce šlapaly jsme údolím Černé Ostravice.

Cestou jsme překonávaly různé překážky a protivenství - třeba zcela neprůchozí most v rekonstrukci. Fikaně jsme ho obešly lesem a přítok Ostravice přeskočily plavným laním stylem.Naše megaúžasné turistické zkušenosti musely být viditelné už od pohledu, protože se nás několik dalších turistů ptalo, kterak lze uzavřeným úsekem projít - dokonce i dva týpci, kteří vypadali, že jdou pěšky nejméně z Malé Fatry (boli to Slováci) a cestou se živí divou zvěří ulovenou holýma rukama, žádali nás o radu.

Došly jsme k Ledovému prameni, svému jménu dělá čest. Občerstvily jsme se uvnitř i vně. Cíl vycházky byl o kilometr dál. Je tam brod, brodily jsme ho tam a zpátky, ze studené vody dostávaly křeče do nohou a užívaly si ráchání jako malé holky. Fotku brodu nemám, bo bych jistojistě utopila foťák. Jednu starší najdete tady, momentálně bylo jen o něco víc vody.

Zpátky jsme šly přes onen kopec s lesními školkami a též velice půvabnou kazatelnou. Nebyla zamčená a uvnitř velice útulně zařízená socialistickou kuchyňskou lavicí.