Klepání. Bušení. Ťukání a tlučení. V libovolnou denní dobu s kadencí kulometu nejnovější generace.

Chodili jsme s mužem kolem domu a snažili se zjistit, co je příčinou těch podivných zvuků. Až jsme zahlédli strakapouda. Do naší krásné drahé zánovní fasády vykloval obrovskou díru a začíná pracovat na druhé. Plašič vyrobený z cédéček nefunguje. Mlácení plastovou konví do zdi funguje, ovšem musela bych stát u zdi a mlátit konví celý den. Protože když přestanu, vrátí se strakapoud zpět a pokračuje ve svém destrukčním díle. Chystám se namalovat na fasádu siluetu dravce a modlím se, aby to pomohlo.

A potom je tu ten problém s vyklovanou dírou. Jak ji opravit a pokud možno se u toho nezabít. Dutina je velká tak, že se do ní celý strakapoud bez problému schová. Tak vysoko, že ani s nejdelším žebříkem, co mám, se k ní nedostanu. Ale ne tak vysoko, abych k ní dosáhla, když bych vylezla na střechu. Neřád ptačí si to dobře spočítal, abych na něho nemohla. Momentálně zvažuji dvě varianty: půjčit někde (netuším kde) strašně dlouhý žebř. Anebo svázat dva svoje žebříky k sobě. Kdybych se dlouho neozývala, položila jsem život v boji se strakapoudem.