Z mnoha více čí méně pofidérních důvodů nedostala jsem se na Základnu velice dlouhý čas. Mezitím se tam udály věci. Třeba jako že obecní kontejnery na bordel přesunuli přímo pod naše okna. Ale to jsem vlastně psát nechtěla. Anebo jo, chtěla, potřebuju politovat. Čekám invazi krys a potkanů a potřebuju politovat.

Na trase do Valmezu se postupně opravuje povrch vozovky. Díky uzavírce tak poznávám mnoho malinkých vesniček v okolí, skrz které se pokouším projet, aniž by mě z úzké okresky vytlačil protijedoucí kamión. Teď o víkendu se mi to povedlo a bloudila jsem jen úplně malinko. O tom otáčení auta na úzké silničce do Kamence pomlčím, že ano.

Předpověď počasí hlásila něco jako "místy přeháňky, které večer ustanou", takže jsme pro jistotu neplánovaly žádnou velkou tůru, jen pohodovou vycházku prověřenými liduprostými cestičkami. Logicky jsme hned na Javořině u zvoničky potkaly velkou hlučnou skupinu slivovicí notně již posílených turistů, kteří šli dlouhý kus cesty s námi. Taky jsme potkaly hřiby. Hned u cesty. Žádné lození po lese. Prostě jen jdeme, natáhneme ruku a z mechu vyrveme hřiba. A dalšího hned vedle. Ty dva, co rostly ve třímetrové výšce pod skálou, jsem vydloubala kamarádčinou turistickou holí. Jako já na houby nechodím, protože nikdy žádné nenajdu, ale než jsme došly na Ondrášův dvůr, měla jsem jich plnou tašku.

veď mě dál, cesto mááá..

Jídelní lístek vypadal pro mě na první pohled beznadějně. Nakonec jsme si obě vybraly vepřovou panenku s kozím sýrem a byla luxusní. Lidi, to bylo papáníčko! Tímto prohlašuji můj svátek a kamarádčiny narozeniny za důstojně oslavené. 

Zpátky jsme se vracely autobusem. Mazaně jsme vystoupily přímo u naší oblíbené pivárny a příjemný den uzavřely dvanáctkou Radegastem.

V noci mi bylo jaksi chladno, na peřinu jsem si natáhla deku. Ráno ukazoval venkovní teploměr 5 °C a uvnitř nebylo o moc líp. Zatopila jsem v kamnech a postavila na kafe. Voda na kávu se vařila dlouho, neklamné to znamení, že v bombě dochází plyn. Při velice pomalé snídani jsme plánovaly nedělní vycházku. K vycházce bylo nutno přejet autem o kus dál. Mají tu divné zvyky, v tom pohraničí. Víte, kruhové objezdy znám dobře. Ale kruhové parkoviště jsem viděla poprvé.

kruhové parkoviště
(a dva vymazaní houbaři)

Počasí nám přálo, vycházka byla kochací a óchací. Foťák mám narvaný fotkami Lysé hory.

Lysá hora
(kdyby někdo nevěděl)

Návrat domů proběhl standartně. Nechyběl dědek, co jel šedesát v obci i mimo ni a nechyběl ani spěchač ve velkém silném černém autě, který předjížděl úplně všechny a prověřil moje brzdy, když se nacpal do mezery přede mnou. Jo a klakson mi taky funguje dobře.

Tak zase za dva týdny...