Pomalu ale jistě na mě jde vánoční depka. Obchody září kýčovitou výzdobou, regály se zaplnily spoustou zbytečností (nyní v akci za supervýhodné ceny), trhovci nabízejí ve svých stáncích vykrajovátka, bonbóny z Polska a froté ponožky z Číny. Ženské časopisy se předhánějí v superchytrých návodech, jak strávit Vánoce co nejůžasněji a ke každému vyšla aspoň dve speciální čísla plná vánočních receptů a návodů na ručně vyráběné dárky. Jako každý rok řeším dilema, zda tomu všemu podlehnout, začít gruntovat a péct, či se na to konečně jednou vykašlat a být v klidu. Pravda, kvůli dítkám bych nějaké Vánoce měla udělat, aby se necítila sociokulturně (hezké slovo, občas mám nutkání nějaké takové použít) vyhoštěna z většinového kolektivu ostatních dítek z vánočně šílících rodin. Ano, přiznávám, už mám dva dárky. Slibovala jsem sice, že jelikož je letos hlavním darem nový počítač, nedostanou pacholci už ani ty ponožky od Vietnamců, nakonec jsem neodolala a v hypermarketu dvě blbůstky zakoupila a dokonce je už i zabalila a důmyslně ukryla. Možná upeču i nějaké cukroví....