Ach, to byly časy! Zavzpomínala jsem si nad článkem Koblihy na dobu, kdy Kato chodil do druhé třídy a byl ještě roztomilým školáčkem. Babička mu tenkrát koupila podzimní bundu, teplou, šedou, s flaušem uvnitř - to byla tenkrát novinka. Kato do té doby nosil oblečení v pestrých barvách, šedá bunda se mi moc nepozdávala, ale jiná k dostání  nebyla. A nebyl sám kdo v šedé bundě přišel do školy, prakticky stejnou měl i jeho spolužák. Šedou, teplou, s flaušem uvnitř, jen na hrudi byla navíc bílá fajfčička, neb to byla bunda značková za drahý peníz koupená. Jednoho dne přišel synek ze školy a pár minut po jeho příchodu u nás někdo zvonil. To přišel malinký Sumo a že prý jestli Kato náhodou nemá jeho bundu. Jasně že ji měl -  v šeru  předsíně jsem si ani nevšimla, že přišel ze školy v cizí. Smála jsem se, že dobře vydělal - místo bundy z tržnice přinesl značkovou. Pozvala jsem kamaráda dál, hoši si chvilku pohráli a domů už šel malý Sumo ve správném kousku oblečení. Ten podzim k nám chodil často. Jednou se dokonce stalo, že Kato odešel do školy v mikině a domů přišel v bundě - to už jsem vypěnila, Sumo k nám přišel tenkrát lehce prostydlý jen v tričku. Tak se stal Sumo právoplatným členem naší domácnosti. Tráví u nás prakticky každé odpoledne, má své oblíbené místečko v obýváku na gauči,  v létě spí na zahradě ve stanu a jeden z notebooků v hádankovém článku je samozřejmě jeho.