Přišla o hodně dřív, než jsem čekala. Vlastně jsem těm zprávám, že kdesi na horách sněží, ani nevěnovala moc pozornosti. A jela jsem si do Rožnova pro pár věcí, co jsem tam zapomněla o víkendu. Smrákalo se, lilo jak z konve. Ve Valašském Meziříčí jsem najednou zahlédla mezi kapkami deště sněhové vločky. Nu dobrá, sníh z deštěm, pojedu trochu opatrněji. Sněžení houstlo, brzy jsem dojela kolonu aut opatrně se šinoucí šedesátkou, rychleji se jet nedalo. Viditelnost se zhoršovala, od Zašové už jenom sněžilo a sněžilo. Mhourala jsem do chumelenice, držela se bezpečně daleko od auta přede mnou, za celou cestu se našel jenom jeden blázen, který v té slotě zkoušel předjíždět. Když jsem míjela ceduli "Rožnov", opravdu se mi ulevilo. Ano, dojela jsem a dojela jsem v pořádku! Když jsem o pár hodin později odjížděla, musela jsem si autíčko vyhrabat zpod sněhové čepice. Byla už noc, cestou jsem vyzvedávala manžela z práce. Moc se divil, kde se na střeše našeho auta vzaly sněhové vločky.