Ano, právě dnes to bylo. Dnes byl ten den večer, kdy můj synáček, můj prvorozený, poprvé zasedl za volant rodinného vozu a řídil. Událo se to tak, že jsem poprosila muže, by na mě po tréninku čekal před Kauflandem, protože jsem potřebovala doplnit zásoby a nemínila to tahat v rukách - tedy na zádech batoh, v jedné ruce deštník, v druhé nákupní tašku, ve třetí druhou...ne, tři ruce nemám. Prostě někdo pro mě musí přijet! A místo manžela přijel syn! Och, ach, jak já byla na to moje bejby pyšná! Manžel seděl na zadním sedadle a vypadal, že se modlí. Kato řídil, jel přes kruháč, přes křižovatky, přechody a semafory a v autě byla slavnostní atmosféra. Potom zaparkoval před domem, ještě malinko nezkušeně, vystoupil z auta a se svým pyšným tatínkem cosi řešil nad otevřenou kapotou. Ó jé, v rodině je třetí řidič!
A malý ďáblík v mé hlavě jásal, že už nebudu tím, kdo řídí a tudíž nesmí na výletech pít .