Vlastně fotografky. Ale fotografovi se to může stát také. Máme rovnoprávnost, isn´t it. Tedy někdy v ranních sobotních hodinách (nu dobrá, přiznávám, bylo už k desáté) otevřela jsem lednici, bych si připravila cosi k snídani - a lednice zela prázdnotou. Nu což, zajdu do marketu a nakoupím něco málo potravin. Tak dvě tašky asi. A jak tak jdu, jdu a jdu...hele, stromy a na nich zlaté listí! Zašmátrám v kabelce - ano je tam. Kompaktík je na svém místě, vždy v pohotovosti připraven k okamžité akci (no né, nemyslím CZ 75 COMPACT , tu s sebou nemám, ta je doma v trezoru, no vážně, na nákupy s pistolí nechodím, to jenom tenkrát  v noci, jak jsem vedla na policejní stanici toho cigána, co nám mlátil do auta, ale to nebyl kompaktík, to byla duovka...hele, to je úplně jiná historka, o tom jsem vůbec psát nechtěla). Tož znovu. Vytáhla jsem fotoaparát a vyfotila své oblíbené místečko, tentokrát v podzimně zlatistém hávu.

Už jsem byla skoro u Penny a koukám, támhle kousek stojí jakýsi svatý, fotogenické stromoví za ním. Tož pěkná fotečka to bude. Hm. To bych nesměla být uprostřed města. Původní záměr - svatý a zlaté stromy na pozadí - kapánek nevyšel. Ať obíhám sochu z kterékoliv strany, vždycky se tam něco plete. Za stromy ční růžový panelák, vedle vcelku malebných laviček informační cedule.

Kašlu na svatého muže, aspoň stromy si vyfotím. Ale co tam dělá ten odpadkový koš?

Kašlu na stromy i na svatého, vyfotím cokoliv, jen když tam nebude nic překážet. A tady máme výsledek:

No jo, ale co to vlastně je?