Probudila jsem se svěží a vyspinkaná do růžova. S jistotou, že začíná krásný den, vyskočila jsem z pelechu...ou au, kosti zapraštěly, v kloubech zakřupalo, páteř se hlasitě srovnávala a za krkem luplo. Zatočila se mi hlava, před očima černo, na záchod jsem došla prakticky poslepu. Pomalu, pomalinku a šouravě vracela jsem se zpátky do postele. Už mi není šestnáct. Opatrně jsem si zase lehla a ležela ještě další hodinu. Potom jsem se zvolna začala protahovat, procvičovat ztuhlé údy až jsem se nakonec posadila. Vylézt z postele po čtyřech už potom nebyl až tak velký problém. Jo, dneska bude krásný den. Jen musím trochu přibrzdit...