Myslím, že už jsem někdy v minulosti zmínila, že u nás v ulici žijeme (až na jednu politováníhodnou výjimku) jako jedna rodina. Takže když se jedna suseda neměla jak dostat z lázní, jela jsem pro ni já. Ano, mé řidičské schopnosti jsou tu ceněny a uznávány. Nastudovala jsem si cestu, vytiskla mapu a jela.  Projela jsem skrz Beskydy (nevíte, proč je na průjezdu státní hranicí omezená rychlost na bídných 50km/h?) a kousek za Půchovem to našla. Kúpele Nimnica.

socialistický panelák vyděsí na první pohled

panelák se plete do výhledu úplně všude

trochu menší panelák

přehrada

Lázně samotné mě nezaujaly, zato cestou jsem viděla pár zajímavých míst, která stojí za bližší průzkum. Ze samotné obce Nimnice dá se dojet k salaši, kde prodávají chutné korbáčky a stálo by za to zajet sem  v čase pastierskych slávnosti.