Včera přijela neteř. Tedy vlastně ne úplná neteř, neb jsem jedináček a dotyčná dívenka je dcerou mé sestřenice. A ne že by přijela, já si pro ni musela zajet. Původně tedy přijet měla, jenže autobus, kterým měla jet, na zastávce nezastavil, ač podle jízdního řádu měl, profrčel okolo udivené neteře a nechal ji tam. Dívčina je naštěstí šikovná a poradí si, zavolala tedy do práce mamince, ta zas mě, já hupsla do auta, odfrčela 60km pro neteř. U sestřenice, která mezitím dorazila domů z práce, jsem si vypila kafíčko a večerní mlhou uháněla zpět k domovu. Mimochodem, ta mlha byla včera jako mlíko, hlavně tady u nás, viditelnost byla jen pár metrů, silnice se ztrácela před očima a bez nehody jsem dojela domů jen díky tomu, že dotyčný úsek znám tak dobře, že jej dokážu projet i poslepu.
Účelem té návštěvy bylo zabavit ostravské dítko mající prázniny, zatímco rodiče tvrdě pracují. Nika je milá jedenáctiletá slečna a jediná blízká příbuzná v podobném věku jako naše Linda. Ty dvě si spolu odmalička velice dobře rozumí, už od plínek spolu pášou nejrůznější nepravosti a skvěle se baví. Bohužel se na obou holkách začíná projevovat propukající puberta. Už žádné hry s barbínama, žádné stavění bunkrů v pokojíku. Jediným a jedinečným zdrojem zábavy je jim počítač. Na milost vzaly jen školní diskotéku, tam se nechaly vyložit hned po včerejším příjezdu z Ostravy, zatrsaly si s deváťákama a hupky domů k PC. Tam hrály hry až do tří do rána. Zkusila jsem je tedy zapojit do vaření, moc úspěšná jsem ale nebyla. Holky oškrábaly pět brambor (každá dva a půl, Linda pečlivě rozpůlila pátý brambor a pak se pohádaly, kdo má větší půlku) a prchly z kuchyně. Tajemství výroby zapečených brambor jim zůstalo neodhaleno. Jejich chyba. Zítra je vyženu na bazén. A na nákup. A odpadky vynést. Já jim dám!