Teplé polední sluníčko mě přimělo vytáhnout na dvoreček kolo, smést z něho pavučiny a prach, napumpovat prázdné duše a pokusit se o první letošní cyklistický výlet. Jela jsem se projet s Lindou, trasa musela být tedy přizpůsobena její nevalné fyzické kondici. Zvolila jsem příjemný okruh po rovince kolem řeky. Už když jsme vyjely z města, začaly Lindu bolet nohy. Udělaly jsem první krátkou přestávku. Přestože bylo teplé slunečné počasí, foukal za městem nepříjemný silný vítr, uvázala jsem si tedy kolem hlavy a krku černý šál, kterým si v chladnějším počasí omotávám ledviny, abych na kole nenastydla. Když mě Linda viděla, málem spadla smíchy z kola. Další zastávku jsme udělaly o pár metrů dál na letišti, letadla létala, parašutisti skákali, milo pohledět. Linda mě přinutila zavázat si šátek na piráta. No nevím, spíš jsem vypadala jako uklízečka na projížďce. A šlapaly jsme a šlapaly, lávkou přes řeku, podél lesa, kolem zahrádkářské kolonie až k vytouženému cili, k hospodě. Tam se Linda kvílíc, že ji bolí kromě nohou i hlava, sesula na lavičku, vyzunkla jednu kofolu a prohlásila, že má ukrutný hlad. Bodejť by ne, díky technické údržbě kol před výletem jsem nějak nestihla uvařit oběd. Hospůdka je to malá, nabízí k jídlu jen ohřívané párky, takže jsme musely dojet až do města. Tam jsme si objednaly hranolky a snědly je na lavičce před kostelem. Sluníčko stále svítilo a nám bylo blaze.