Něco na mě padlo. Buď jarní únava, nebo záchvat lenosti. Vyhýbám se jakékoliv činnosti, doma dělám jen to nejnutnější, takže to začíná vypadat, že nedělám vůbec nic. Děti už pochopily a začaly si samy chystat svačiny do školy. Pravda, občas jejich snaha vyústí v menší pohromu, jako dnes ráno, když si Linda kuchtila míchaná vajíčka a jedno skončilo rozplesklé na zemi. Je mi to fuk, hlavně, že se o sebe postará sama. Kdo se nepostará, je Anička, loudá se strašlivě, na mé instrukce pronášené unaveným hlasem nereaguje a tak tu dnes po ní zůstala odměrka se sirupem, který neužila a pod stolem spadlá tableta vápníku. No nic, léky do ní nacpu po návratu ze školy. Už teď se těším, až tu svoji smečku nakrmím a pak si dám poobědového šlofíka. Chci jen spát a ve vzácných chvílích bdění si možná i trochu číst. Hlavně nenakupovat, nevařit, nežehlit, a neuklízet.