Noc jsem strávila s manželem na pohotovosti. Škoda o tom psát. Doteď nepochopím, jak jsem byla vůbec schopná v polospánku řídit auto a nikde se nevybourat, když jsem vezla manžela před půlnocí do nemocnice. Jen si vzpomínám, jak bzučely zářivky, když jsem usínala na chodbě na židli, když byl manžel v ordinaci, když byl na rentgenu a potom zase zpátky v ordinaci....přemýšlela jsem, jestli bude hodně hloupé lehnout si na ty židle napříč a schrupnout si.

Nakonec se ukázalo, že úraz není tak těžký, jak se zpočátku zdálo. Pevná pracovní bota zachránila manželovi nohu, na kterou mu v práci spadl kus jakéhosi železa.