Doma je nezvyklý klid a ticho. Nikde ani jedno dítě. Je to tak nenormální, že mám chuť vstát od počítače a jít se podívat do pokojíku, jestli se tam něco nestalo. Ticho a klid je obvykle známkou katastrofy. Anička odjela už ráno s babičkou a dědou na hory, Lindu zase pozvala kamarádka na koně. Při ztřeštěnosti a nešikovnosti starší dcerunky jde o vyloženě rizikovou akci, jestli se vrátí večer domů bez zlomenin, odřenin a pohmožděnin, bude to zázrak. Synátor má sice na návštěvě kamaráda, oba ale poletují někde ve městě. Předpokládám, že vyjídají stánek rychlého občerstvení, který patří mamince jejich spolužáka - a spolužák je dobrý hostitel. Manžel správně odhadl, že po obědě potřebuji trochu povzbuzení a uvařil mi kafíčko. Připajdal s hrnkem vroucího nápoje, bolestínský výraz v obličeji, abych si uvědomila, jak moc se pro mě obětuje. Noha se mu po úrazu hezky hojí, když na ni nemyslí, skoro nekulhá. Ticho a šumění počítače mě uspává, začínají se mi klížit oči....