Dnes jsem jela kolem nově otevřeného nákupního centra, auto plné dětí, v kufru velký nákup potravin a kohosi ve voze napadlo, že bychom se tam mohli podívat. Parkoviště bylo skoro plné, přesto jsme volné místečko našli a začali obcházet obchody. Hned v prvním se Aničce ukrutně zalíbily kolečkové brusle. Nechtěla jsem jí je koupit maje v čerstvé paměti zážitky z úterní rodičovské schůzky, na které paní učitelka bědovala, že Anička je sice chytrá, ale škola je jí zcela lhostejná, nesoustředí se na učení a známky jsou jí fuk. Tohle všechno jsem Aničce připomněla,aby si uvědomila, že taková zlobivá holčička si žádné brusle nezaslouží. Anička se zaklínala, že už bude nosit jedničky, přísahala, že bude psát nejkrásněji z celé třídy a počítat bez chybičky. A výsledek?