Šest hodin ráno. Tichounce se plížím bytem. Manžel i děti ještě spí čili je nejvýše pravděpodobné, že u počítače bude volno. Zapínám počítač. Cavknutí čudlíku a následné šumění bedny částečně probere spícího synáčka. "Teď tam jdu já" blábolí ze spánku. Naštěstí se nedokáže probrat natolik, aby mě od PC vystrnadil.
6.40 zvoní budík, který jem zapomněla vypnout. Anička, vyspinkaná dorůžova, vstává. V pyžamku se hrne k počítači a snaží se mě vypudit pod průhlednou záminkou nachystání snídaně. Osm hodin - manžel přináší obrovsý hrnek kávy. Připravil ji speciáně pro mě, abch měla poránu radost. U počítače se ovšem nejí a nepije, takže ho tam mám pustit, než si to kafe zpsobně vypiju u stolu. Devět hodin - přichází Aniččin kamarád. Neodbytně se dožaduje pouštění pohádkových písniček na youtubu. Anička ho v tom podporuje. Deset hodin - vstává Linda. Vytahuje mi nekompromisně židili zpod zadku tím, že jsem u počítače už dlouho a teď je na řadě ona. Zbytek rodiny se vzbouří a začíná se prát, Lindě hrozí ukamenování sbírkou nerostů vystavených v obývákové vitríně....