Včera byl jeden z těch dní, které dávají člověku vědět, že je pro co žít. Dařilo se mi. Ráno jsem zanechala starší děti napospas manželovi , Aničku odložila k babičce a vypadla z domu. Vrátila jsem se pozdě večer, unavená, zničená a spokojená. Fotky ještě nemám zpracované a asi mi to bude chvíli trvat, tak jsem zalovila v archívu a pro potěchu oka zveřejňuji záběny modrého nebe nad naší zahradou. Za hezkého počasí na něm poletují všeliká letadýlka.