Přišel ten slavný den, kdy Smolíčkovu maminku propouštěli s miminkem z porodnice. Kdože pro ně jel? Ano, přeochotná Hospodyňka. Neobešlo se to bez potíží. V celé nemocnici platí kvůli chřipce zákaz návštěv, takže když jsem vkročila na oddělení šestinedělí s taškou a sedačkou pro Mimi (hezké jméno jsem holčičce vymyslela, že?), sprdla mě první sestřička, co mě uviděla, cože tam dělám, jak jsem se tam vůbec dostala a kdo mě pustil dovnitř. Postupně mě sprdly čtyři sestry, jedna dotorka a uklízečka. Čekala jsem na chodbě, do dveří vstoupil pán s taškou a sedačkou pro miminko. Hned se k němu vrhla sestřička a začala ho pucovat, co tam chce, jak se tam dostal, kdože ho pustil....ten den propouštěli z porodnice osm dětí, měli tam veselo.
Mimi jela poprvé v životě autem a nelíbilo se jí to. Kňourala a poplakávala celou cestu. Dojely jsme do Městečka a že když už máme dítě v autě, zajedeme s ním rovnou k fotografovi udělat fotky na pas. Jen jsme vystoupily z auta, pláčem unavené miminko usnulo. Spalo, ikdyž jsme ho v ateliéru vysvlékaly. Spalo, ikdyž si ho maminka dala na klín, aby ho fotograf mohl vyfotit. Začaly jsme do miminka šťourat. Tahaly jsme tu chudinku malou za škraně, za ouška, za vlásky....spala jak zabitá. Po několikaminutovém marném snažení fotograf odešel řezat fotky a že prý ho máme zavolat, až se nám podaří miminko probudit. Mimi sladce oddechovala mamince na klíně, očka pevně zavřená. Potom se nepatrně pohnulo víčko a Mimi trošinku, trošinenku pootevřela jedno oko. Honem jsem utíkala pro fotografa, ať jde fotit, že se miminko probouzí. Než jsem se vrátila, Mimi znovu usnula. Maminku napadlo probudit novorozeně vodou. Tak jsem namočila papírový kapesníček a šmudlila s ním nebohému dítku po obličeji. Mimi se trochu zavrtěla....jo, ještě trochu, honem mokrý kapesník na očka, na pusinku, za vlásky znovu zatahat, ouško zlehka štípnout....miminko zrudlo, zavrtělo se a na vteřinku otevřelo oči. No a když už se probudilo, chtělo pít. Začalo natáčet hlavičku hledaje zdroj té nejlepší potravy na světě. Že má být na fotce čelně a ne z profilu? Cha cháá...! Můžete miminku hlavičkou kroutit, stejně se v kritickém okamžiku k máminu prsu stočí, na fotce je pak kus škraně a černý chumáč vlasů místo obličejíčku. Nešťastný fotograf kvílí, že mají být vidět obě uši. Nakonec se jeden snímek povede, mašinka tiskne fotky. Prosily bychom jich dvanáct. Fotograf zbledne, po prvním tisku snímek vymazal. Tož to vyfotíme znovu...