Moc se mi líbí, jak Kači s Lupitou pilně kutí a vyrábějí. Taky jsem měla kdysi takto tvořivé dítě. Jedno. Synka lepení a vystřihování nikdy nebavilo, už od miminčích let lehával na zemi, před sebou nějakou encyklopedii zcela neúměrnou jeho věku a kladl otázky, se kterými si nebozí rodiče nevěděli rady. Jako pětiletému mu udělala velikou radost učebnice matematiky pro první třídu, nadšeně počítal příklady z hlavy, tužku ale do ruky nevzal. Jakou já měla radost, když se ukázalo, že Liána je v tomhle směru normální! Odmalička navíc hezky kreslila, vystřihovala, lepila....to Anička ne. ta má k pastelkám stejný odpor jako její velký bratr. Ovšem vystřihování jí začalo bavit. Obdivuje papírové modýlky, které mám vystavené v obýváku a pomalu sama zkouší něco stvořit. Včera se pustila do nádraží. Ukázalo se, že děvčica má organizační talent, práci rozdělila - ona vystřihovala, na mě připadlo lepení. Společnými silami jsme nádraží daly dohromady a  Anička ho zabydlela figurkami a panáčky.

nádraží zepředu

a zezadu