Mám za sebou další z dlouhé řady neúspěšných pohovorů. Dávno jsem rezignovala na výběr pracovního místa podle mé kvalifikace a schopností - je mi jedno, co budu dělat a kolik za to dostanu. Nudou už málem lezu po zdi, potřebuju práci jako koza drbání, ať je jakákoliv. Tentokrát jsem se hlásila na místo uklízečky ve školce. Na zkrácený úvazek s velice příjemnou pracovní dobou a taky s velice nízkou mzdou. No co už.

Do školky jsem zavolala, poslala mailem životopis a sláva, paní ředitelka si mě pozvala na pohovor. Z pohovoru jsem odešla s nepříjemným pocitem - už první otázka, kterou mi ředitelka položila, mě dostala - prý proč chci dělat uklízečku ve školce. Co se na to dá proboha říct? Někdy mám pocit, že si mě k pohovoru potencionální zaměstnavatelé zvou jen proto, že chtějí vidět tu ženskou, co jim poslala tak pozoruhodný životopis.

Dnes mi přišlo mailem, že mě nebere. Ač jsem to tušila, rozmrzelo mě to. Volná pracovní místa tu nejsou a zaměstnavatelé si setsakramentsky vybírají, ač stále nechápu, podle čeho.