V neděli jsem si s kamarádkou zajela na výlet. Že se nám vnutily do auta i holky, jste jistě pochopili už ze zveřejněného stripu. Anička si na cestu přibalila panenku-miminko, to abych měla cestou co tahat v batohu. Jelikož se jelo k vodě, přihodila jsem do auta i plavky a ručník. A jelo se. Jelo se k přehradní nádrži Kružberk.
Jelo se cestou necestou, holky na zadních sedadlech se brzy (ještě při průjezdu rodným městečkem) začaly nudit a tak došlo na pošťuchování, nadávání, ječení a jiné oblíbené činnosti dětí na cestách. Někde jsem četla, že se má během cesty hrát slovní fotbal, počítat krávy spatřené během cesty či červená auta v protisměru. Autor těchto mouder jistě nikdy necestoval s dětmi podobnými našim holčičkám . Jinak by věděl, že veškerá slova vyřčená dětmi v autě jsou zásadně vulgarismy nejhrubšího ražení a během cesty se počítají leda facky, aby holčičky neztratily přehled, kdo si začal. Pomalu mě začala bolet hlava, se dvěmi čerticemi peroucími se na zadním sedadle bylo stále těžší se soustředit na neznámou cestu. Když už jsem myslela, že jsem někde špatně odbočila a zabloudila, objevilo se u silnice parkovišťátko. Jaká úleva. Holky vypustím do lesa, poběží padesát metrů před námi a já budu v poklidu vnímat krásy přírody a klábosit s kámoškou. Holčiny měly jiné plány. Řvaly jak na lesy, přestože jsem je neustále upozorňovala, že v lese se neřve, navzájem se plácaly a občas plácly i mě nebo kamarádku. Rychlostí blesku pak mizely dřív, než jsme jim to stihly oplatit.


Kružberk je údolní vodní nádrž na řece Moravici, která zásobuje pitnou vodou ostravský vodovod. Tímpádem je tady zákaz prakticky všeho, o čemž turisty informují porůznu umístěné cedule.


U cesty byla studánka. Jako bednění zjevně posloužilo při betonování záchodové prknénko, inu zlaté moravské ručičky.


Ve studánce žily žabičky. Splývaly s okolím tak dobře, že je ani nešlo vyfotit.


Na lavičkách jsme si odpočinuly a posvačily.


Okolo nádrže vede cyklostezka a tak jsme potkávaly spoustu cyklistů, byli moc slušní a už zdálky nás zdravili. Holky trhaly lesní jahody, které se červenaly podél cesty.


A ty výhledy na vodu......a rozhledy.......a pohledy.......kvůli téhle fotce jsem vlezla do kopřiv.


V horkém letním dni jen polámané stromy připomínají nedávnou bouřku.


Zvláštní atmosféru má navazující menší nádrž Lobník oddělená od Kuržberku 220m dlouhou přehradou.


Sjela jsem po zadku blíž k vodě, nahoru to šlo hůř. Ostružiní se mi ovíjelo kolem nohou, šípek chytal za vlasy, vylezla jsem celá poškrábaná. Ale místečko je to pěkné.


Nádrž Kružberk má 10km na délku, maximální hloubku 32m a vejde se do ní 35mil. m³ vody. Pohled z vyhlídky pro turisty.


Betonová přehradní hráz je 280m dlouhá. Fotila jsem zezadu.....


.....i zepředu.


Obědvaly jsme v restauraci Velké sedlo - jméno získala podle oblíbeného seriálu, který se na přehradě natáčel. Chutnalo nám, po dobrém jídle a pivku jsem se s kamarádkou rozvalila na břehu Moravice u ruských kuželek, Anička postupně vyzkoušela všechny prolézačky, řídila mašinku.........


...prubla pískoviště.


A hurá do vody vytékající z přehrady smočit vycházkou znavené nožky. Plavky samozřejmě zůstaly zapomenuté v autě. Anička nakonec vlezla do vody celá i bez plavek, leč ouha, v autě zůstal zapomenut i ručník. Naštěstí bylo tak horko, že dítko brzy uschnulo samo.


Liána lezla po skalách. Tomuto tématu věnuji později samostatný článek, ještě jsem úplně nerozdýchala ty výkřiky "mami, pomoz mi" nesoucí se z vršku skal, kam neposlušná dcerunka vyšplhala sama a bez jištění a pak měla strach lézt dolů.


Zátiší u vody pod přehradou - chladily jsme si nožky.


Cesta domů proběhla v atomosféře o poznání klidnější, než cesta tam. Dcerunky byly unavené, horko, dobré jídlo a všeliké aktivity udělaly své a domů jsem je dovezla skoro spící. Sama jsem na tom nebyla o moc lépe, během posledních kilometrů jsem držela oči otevřené jen silou vůle, doma jsem vhupsla do postele a na hodinku se ztratila. Už se moc těším na další výlet, ale nejspíš poruším své předsevzetí č.4 a dětičky nechám doma.