Ano, je to tak. Strávila jsem celé dvě hodiny ve fitness centru. Byla jsem v tomto zařízení poprvé v životě. Fitcentra mi odjaživa splývaly s pojmem "mučírna" a když jsem vstoupila do dveří, mé podezření, že jde o mučírnu nejtrvrdšího kalibru srovnatelnou se zařízením na Guantanamu, se potvrdilo. S děsem v očích jsem se zeptala dobře vyvinutého svalovce za barem, kudy kam. Byla jsem totiž objednaná ke kadeřnici, která tu někde měla mít své doupě. Barman mě odmávl příslušným směrem. Prošla jsem kolem další tělocvičny, pootevřenými dveřmi jsem tam zřela další mučidla. Rychle jsem vešla do kadeřnictví, děsivých pohledů už bylo dost. Kadeřnice byla mladinká, potkat ji ve městě, tipovala bych jí tak čtrnáct let. Měla šikovné ruce a byla příjemná. Můj nápad nechat se ostříhat nakráto mi sice rozmlouvala, ale zákazník je zákazník a tak s těžkým srdcem ošmikala mé bujné háro na cosi krátkého, ježatého a moderního. Nejvíce se mi na mém novém účesu líbí šešulka stojící na vršku hlavy a krátká asymetricky střižená ofina. Potom si vzala do parády Liánu. Liána neměla o budoucím účesu jasnou představu, když prohlásila, že to má být hodně ježaté a ulítlé, kadeřnici se zalesklo v očích a pustila se s vervou do úpravy dcerunčiné rezaté chlupaté hlavičky. Nechat kadeřnici volnou ruku se vyplatilo, Liána má účes jako modelka a sluší jí to víc než mě. Mile překvapila i cena, za dvě hlavy nechaly jsme v kadeřnictví čtyři stovky.