Fotky nic moc ale dokument je to zajímavý. Na dvorku pod střechou máme rehkovník a rehci v něm žijí už léta. Včera přišel ten den, kdy mláďata vylétla z hnízda. Spíše tedy vypadla. Jedno jsme našli na zemi mrtvé. A potom jsme uviděi rehčí rodiče, jak zalétávají se zobáčky plnými dobrot k nám do průjezdu. Rehčata místo aby se učila létat, schovala se za zahradnické nářadí a odmítala vylézt ven.

bojim bojim

Rehci je tam krmili asi půl dne a to byla příležitost pro mě. Okénko nejmenší naší místnůstky vede do průjezdu, zbudovala jsem si tedy na míse provizorní posed pomocí štorlete, usadila se a číhala. Podmínky pro fotografování nebyly v šeru průjezdu nic moc a navíc jsem musela párkrát posed rozebrat a místnůstku opustit aby někteří členové rodiny mohli vykonat neodbytnou potřebu.

starostlivý rodič

tři vystrašené kuličky

Rehčata lákána neustálým voláním rodičů si opatrně troufla vykouknout z úkrytu ven. Rodiče jim dávali jasně najevo, že už žádné mušky do průjezdu nosit nebudou, poletovali po dvorku a pokřikovali na mladé.

tak já teda jdu

Jedno po druhém vyrazila opatrně tři rehčata ven.

jsme venku!

Opustila jsem posed a přesunula jsem se do kuchyňského okna. Při focení výše uvedené fotky jsem z něho málem vypadla, jak jsem se natahovala.

Rodiče lákali rehčata dál a dál do zahrady. Nakonec jsem vyšla na dvorek a trochu nerozhodná mláďata popohnala. To poslední strachy dokonce trochu popolétlo.

letíííím