Anička měla včera svátek. Moc se těšila na dárky - jenže já netušila, co jí vybrat. Na nákupy jsem se vypravila s babičkou a s myšlenkou zakoupit společný dárek - koloběžku. Nevěřili byste, jaká je to věda. Koloběžek bylo v hračkárně mnoho, naše požadavky na kvalitu, cenu a vzhled nesplnila ani jediná. Tož jsme šly do textilu kouknout na nějaký ten hadřík pro malou divošku. Prošmejdily jsme několik obchodů, v jednu chvíli jsem vítězoslavně třímala v jedné ruce maskáčovou sukénku a v druhé zelené šortky a bábi v ten samý okamžik mávala na mě kytičkovanou sukénkou a růžovým tričkem, nakonec jsem nevybrala nic. Bez dárku jsem se smutně vrátila domů. I zeptala jsem se dcerunky, co by si vybrala ona sama - a že prý růžového svítícího medvídka.. Naložila jsem Aničku do auta a jely jsme do hračkárny, ať si oslavenkyně vybere toho pravého. S plyšákem v náručí pak odjela s babičkou do Beskyd a já mám na dnešní den úkol - upéct slaďoučký dort, aby měla co mlsat, až se vrátí.

vyhraje si i bez hraček