Jednoho dne se u balíků s kosmetikou objevila drobná štíhlá černovlasá slečna s pandíma očima, dle mého odhadu tak šestnáctiletá. Zajásala jsem. Máme brigádnici! Konečně nebudu v práci od rána do večera, snad i volný půlden vyšetřím. Po dalším dni se ukázalo, že slečna není brigádnice, ale nová zaměstnankyně, ne šestnáctiletá, ale dvacetiletá. Když jsem doma dětem řekla, že u nás pracuje jistá slečna Ema, nijak je to nevzrušilo. Dokud ji neviděly na vlastní očí. "Mami, jé, to jsi neřekla, že u vás dělá ta Ema, ta je úplně hustá, to je největší emařka z Městečka!" Ani jsem netušila, jaká osobnost u nás pracuje. Ale vysvětluje to ty pandí oči. Ema je milá, je šikovná, je přátelská a já jásám ještě teď.