V sobotu ráno jsem předala holky babičce a odchvátala do práce na poslední den inventury. Domů jsem přišla v 17:00. V 18:30 už jsem seděla s kamarádkou v hospůdce a bědovala nad nespravedlností světa. Po dvou pivech a dobrém jídle mi otrnulo a naplánovala jsem si na neděli pěkný výlet.

Dnes ráno jsem tedy tahala Kata z postele a líčila mu krásy vycházky Tesák - Hostýn. Kato s výletem zpočátku souhlasil, potom zjistil, že se nejede autem, ale autobusem, zaprotestoval a odmítl. Vymyslela jsem tedy náhradní vycházku do lesa. Sice se tam také jelo autobusem, nebylo to ale tak daleko. Na internetu jsem našla vhodnou linku, cestou na zastávku jsme si koupili svačinku a čekali. Přijel mikrobus a řidič nám sdělil, že dotyčný spoj jezdil jenom o prázdninách a že do oněch míst nic nejede. Ale že nás může vysadit na konečné a dál můžeme pěšky. Tož jsme nastoupili a jeli. V lese bylo hezky, jak jinak. Pravda, Kato mě táhl jeho oblíbenými zkratkami, které vedly vzhůru napříč vrstevnicemi a místy, kam dosud lidská noha nevstoupila. Zato otisků kopýtek tu bylo dost.

Tak tudy nejdu.

To už vypadá líp.

Nahoru? Myslí to ten kluk vážně?

Myslí. A pořád nahoru.

Kudy teď? Že vpravo?

Konečně normální cesta.

Nahoře nás čekala záplava ostružin, velkých, zralých a sladkých, už dlouho jsem se tak nenamlsala. Chůze po silnici se Katovi nezdála být dost zajímavá, tak mě po pár metrech nalákal na další zkratku, tentokrát vedoucí po stezce, kterou si vyjezdili v lese šílenci na kolech.Ta nás dovedla zpět do civlilizace. Lehce uondaní ukončili jsme procházku chutným obědem v nedaleké hospodě.

poslední zbytky tradičních staveb...

...a tradičního hospodaření

ovce si nás běžely prohlédnout a pod kopýtky jim rostly ocůny

A příští neděli jedeme na ten Hostýn.