Pozorní čtenáři si jistě všimli, že po myčce nádobí toužím už dobré dva roky. Jenže vždycky se naskytlo něco důležitějšího, co musel nebohý Ježíšek pod stromeček naježit. Jednou to byla kulovnice (do roka a do dne manžel přestal myslivčit, bo se nepohodl s nájemcem revíru), podruhé zas počítač. Až konečně letos se stal ten zázrak...no ne, nebojte, na Ježíška nevěřím. Jen mi úřady vrátily jakýsi přeplatek a já hned věděla, co s ním. Zabrouzdala jsem na internetu a měla jsem jasno. Ano, tuhletu krasavici chci! Namlsána předchozími dobrými zkušenostmi s nákupy po internetu hned jsem si ji objednala. První termín dodání byl ve středu. To mi nadělalo pár vrásek na čele - ve středu jsem měla být s holkama u lékaře v sousedním městečku. Ale co, manžel je na neschopence s chřipkou, snad zvládne myčku převzít. Potom mi došel mail, že myčku přivezou už v úterý. No super! Nastartovala jsem auto a odfrčela do nejbližšího Baumaxu obhlédnout další maličkosti (novu kuchyňskou desku a dřez), které budu potřebovat. A pomalu jsem začala přeskládávat kuchyň a dělat si místečko na nového elektrožrouta. V úterý jsem seděla u počítače, jedním okem koukala na obrazovku, druhým z okna, mobil připravený, až bude volat přepravce. Před polednem mi došla esemeska a následně i mail, že myčka dorazí ve čtvrtek. Zaklela jsem. V kuchyni boží dopuštění, jak tady mám fungovat? Ve čtvrtek jsem seděla u počítače...zkrátím to, termín se přesunul na pátek. Manžel, celou tou akcí od počátku nenadšen, zlomyslně poznamenal, že myčka dorazí tak kolem čtrnáctého prosince. V pátek jsem seděla od rána u počítače....no a po obědě volal dopravce, že nám veze myčku! Juchůůů!!! 

provizorium ve vaně

Pokračování příště