Inspirovaná článkem u Lenky rozhodla jsem se upéct dětem perníček. Prvním zádrhelem bylo, že jsem doma stále neměla papír na pečení. Nechtěla jsem riskovat buchtu pevně připečenou k plechu jako minule, tak jsem vyrazila do obchodu. Na první pokus jsem koupila cibuli, brambory, sýr - ale na papír jsem zapomněla. Na druhý pokus to už vyšlo a pustila jsem se do pečení. Mno, tentokrát mi chyběl zase prášek do perníku. Pozměnila jsem plány - místo perníku jsem upekla kakaovou buchtu. Buchta voněla po kuchyni a dětičky brousily kolem jak hladoví psi. Upozorňovala jsem je, že buchta vytažená z trouby pálí a že se musí nejdřív pocukrovat a nakrájet. Dětičky mě vraždily pohledem. Seběhly se kolem stolu a hladově sledovaly, jak se pokouším voňavou dobrotu vyfotit za jeich trojhlasého kvílení "Už můžu?" a "Už to bude?" Stihla jsem snad čtyřikrát zmáčknout spoušť - a bylo po buchtě. Anička na mě myslela a odložila mi stranou dva kousky.

Nečuchej k tomu!

Dej tu pracku pryč!

Tak tohle už vzdávám.