Chladné počasí o víkendu bylo toho příčinou, že jsme skoro celé dva dny strávili doma u dobře rozehřátých radiátorů a na krásy podzimu se dívali jen oknem. V sobotu ráno jsem vyběhla do zahrady udělat pár fotek, sluníčko svítilo, ani bundu jsem si nevzala a než jsem doběhla dozadu k plotu vyfotit nádherně se červenající přísavník, prostydla jsem až na kost. Rozmrazila jsem se ve vaně plné horké vody a zbytek dne strávila doma s knížkou. Děti se také nehrnuly ven - Kato a Kamo obsadili počítač, Anička si hrála s kaštany nasbíranými před týdnem na Helfštýně, četla si a vůbec byla moc hodná.

Tedy hodná byla přesně do chvíle, kdy jí něco přeletělo přes nos a začala zlobit, brečet a vztekat se. Proč, to se mi zjistit nepodařilo. Ty proměny šikovné malé slečny v nezvladatelného rozmazleného fracka mi zůstávají záhadou.

Anička se vybrečela a vyvzteklila pod peřinou - a potom se neznámým kouzlem přeměnila zpět v hodnou holčičku.