...говорю по руски. No fakt. Ani jsem o tom nevěděla. Přišla jsem na to dnes v práci. Už zase totiž brigádničím v obchodě, tentokrát v domácích potřebách. Rychlá vietnamšitna tu zní společně s češtinou, všichni si rozumíme a rukama nohama se docela dobře domluvíme. Krátce před zavírací hodinou přišli do obchodu tři pánové a ne a ne si vybrat. Začala jsem se tedy vyptávat, co shánějí. Dostalo se mi nejistého dotazu, zda rozumím rusky. V tu chvíli se v hlubinách mého mozku cosi přepnulo a já začala hovořit plynulou ruštinou. Kde se to ve mě po těch letech vzalo, netuším. Na rodilého Rusa jsem vybalila pozapomenutý jazyk tak suveréně, že si v první chvíli myslel, že také pocházím z Ruska a nějak nechtěl uvěřit tomu, že jsem rodilá Moravačka z Městečka. No, hezky jsme si pokecali. Nedovedete si představit, co to udělalo s mým sebevědomím. Já jsem tááák skvělá (promiňte, musím se trochu pochválit)