Pomalu se uzdravuji. Už mi není tak zle, abych nemohla něco dělat, ale také ne tak dobře, aby se mi chtělo něco dělat. Povalování u počítače a lenošení v posteli s knížkou v ruce jeví se mi momentálně jako činnosti nejpřijatelnější. Přesto se mi jakýmsi zázrakem podařilo včera trochu uklidit - tedy ne že bych měla doma pořádek, ale trochu se ten bordel zmenšil. Zásluhu má na tom i Liána, která včera uvedla pokojíček do takřka obyvatelného stavu. Dokonce se tam dá projít z jednoho konce na druhý a nezranit se o žádnou malou tvrdou ostrou hračku. Ba i ručníky pohozené na zemi zvedla a odnesla je do koupelny. Sice je nepověsila, ale i tak to byl dobrý pokus. Také si přerovnala komínky oblečení ve skříni (a vyhodila všechno, co není podle poslední módy, přestože z toho ještě nevyrostla). Aby nevypadala příliš vzorňákovsky, odmítla ráno vynést odpadky a trvala na tom, že půjde do školy v mých rukavicích.

jsem totiž anděl, víte?