Seděla jsem si tak večer u počítače, šmejdila po internetu a když už mě to začalo nudit, rozhodla jsem se, že si trochu pohraju. Klikla jsem na ikonku WoWka - a v tu chvíli se stalo něco strašlivého. Počítač začal hlásit jakousi chybu, malé neodbytné okénko se nedalo zavřít žádným způsobem, počítač se začal sám restartovat a restartovat a restartovat a restartovat....Neustálé střídání černé a bílé obrazovky probudilo již spícího synáčka. I tázal se on, co s počítačem provádím. Opáčila jsem, že nic, že to samo.  Nevrle na mě pohlédl, usedl ke klávesnici a tvářil se moudře. O chvíli později mne žádal o vysavač. Společnými silami jsme z vnitřku bedny odstranili několikaměsíční nánosy prachu, já svítila dovnitř baterkou, Kato luxoval. Počítač se stále odmítal zapnout. O další chvíli později se mě synek tázal, kde jsou instalační cédéčka. Společnými silami jsme cédéčka našli za skříňkou a vylovili je. Já svítila baterkou, Kato lovil. Počítač se stále domítal zapnout. Kolem půlnoci jsme šli spát, zdrceni nemiou skutečností, že jsme (jako už jednou) bez počítače. V noci se mi zdály divoké sny. V nich jsem se přihlásila do knihovny, vytáhla s almary zapomenutá klubíčka a jehlice, ba i vyšívání.  Také jsem ve snu opět lepila městskou památkovou rezervaci z ábíčka. Ráno jsem se probudila velice pozdě a s pocitem, že svět se zhroutil. Nebe bylo šedivé, pršelo a já musela na pracák a do banky. Poplácala jsem po rameni synka sedícího u počítače. Od časných ranních hodin se pokoušel vzkřísit ten krám. Popřála jsem mu hodně zdaru, vyslala k nebi modlitbičku a vyrazila do té sloty. Když jsem se vrátila domů, synek zářil a tvrdil, že počítač jistojistě půjde. Ba že se mu dokonce možná podařilo zachránit některé soubory. Děkovala jsem bohu, že mám tak chytré dítě. A za pár dalších hodin (nekonečných a neskutečně dlouhých).....počítač skutečně začal jít! Pravda, fotogalerie je v háji, ale jinak je zachráněno vše důležité. Jen to WoWko jsme už radši zpátky neinstalovali.

obrázek je klikací