Jsem nevrlá, mrzutá a podrážděná. Příčinou je nejspíš naprostá absence soukromí v posledních několika týdnech. Jsem prostě ten typ, co potřebuje každý den hodinku jen pro sebe, tu chvíli klidu, kdy na mě nikdo nemluví, nic po mě nechce a neotravuje mě. Tu chvilku (většinou nastává po odchodu dětí do školy) jsem už dlouho neměla. Každý den zůstává doma nějaký marod, jehož záhadná choroba mu brání v plnění školní docházky. Marod je navíc ještě otravnější, než dítko zdravé, neb se dožaduje teplých nápojů a donášky jídla až do postele/k počítači. Jen zaslechnu "mamííí", zježí se mi všechny chlupy na tělě, osypu se a mám chuť uprchnout z domu. Dnes konečně odešli do školy všichni tři. Pravda, bylo zapotřebí trochu na ně zařvat, ale šli. Anička neměla cvičky do tělocviku, Liána ztratila sešit a Kato tvrdil, že mu chybí většina učení. Mám silný hlas, tak šli. Bohužel i já musím jít - a bůh ochraňuj všechny, kteří mi dnes přijdou do cesty.

sousedovic rampouchy