Večer jsem stoupla na váhu, jen tak pro kontrolu, abych viděla, jak hezky hubnu. Nepatřím mezi maniaky, kteří se váží každé ráno a večer, nestresuji se s několika kolísajícími dekagramy, jen jsem se potřebovala ujistit, že můj jídelníček upravený na 5000kJ funguje a tuky tají. Zděsila jsem se. Seřídila váhu. Stoupla na ni ještě jednou. Vysvlékla se. Málem mě trefil šlak. Dosáhla jsem svého hmotnostního maxima. Jsem těžší, než když jsem čekala Liánu. jsem těžší, než když jsem čekala Annu. Ještě sice nejsem takový hroch, jako když jsem čekala Kata, ale tímto tempem se jím brzy stanu. Místo abych pomalu ale jistě hubla, tak docela rychle tloustnu. Krucinál. Už nepotřebuji shodit tři kila, už jich potřebuji sundat pět.
Dnes ráno hnána pevnou vůlí představovala jsem si, že můj hlad je jen převlečená žízeň. Nebyl. Byl to poctivý hlad. Tělo si žádalo snídani. Něco jako krajíc voňavého čerstvého chleba pokrytý vysokou vrstvou míchaných vajíček s trochou slaninky. Dala jsem si čaj (neslazený) a šest suchých kukuřičných dexíků a k tomu jsem si pusitla hodně nahlas Kabáty, abych neslyšela, jak mi kručí v břiše.

Můj obvyklý jídelníček:

Snídaně: 60g dexíků, čaj, hrst prášků na všechno možné
Oběd: cokoliv, ale dětská porce
Večeře: 60g dexíků někdy i se salámem, 1/2 piva na dobrou noc
Mezitím: 1/2 tabulky čokolády na vaření

Se divím, že jsem ještě nepošla hlady. Místo toho vesele kynu.