Nesu si ranní čajík k počítači, položím hrnek na stůl a pro cosi se vracím. Už cestou přes předsíň zjišťuji, že nevím, pro co jdu. Něco jsem nutně potřebovala - co to ale jenom bylo? Dojdu do kuchyně, stále si nevybavuji, co tak důležitého to mohlo být. Pokojík - také nic. Vracím se zpět do obýváku, třeba si cestou vzpomenu. Ne, nevzpomenu. Cítím, jak mi mozek pracuje na plné obrátky, div že se nezavaří. Určitě mám alzheimra nebo nějakou jinou nevlyéčitelnou nemoc, která ničí mé mozkové buňky a způsobuje předčasnou demenci. Pouštím počítač, míchám čaj. A jó, už vím, mobil jsem si chtěla přinést, co kdyby mi někdo volal. Jdu do předsíně a nahlas si pro jistotu brblám "mobil, mobil, mobil", abych to náhodou zase nezapomněla.