Po návratu z běžek jsem se rozloučila s již mírně znervóznělými prarodiči - už měli docela strach, jestli se mi v tom lese něco nestalo, že jsem byla tak dlouho pryč. Zalezla jsem si do postele a zbytek dne věnovala léčení rozedřených pat. Dokonce jsem si je i vyfotila, snímky jsou ale příliš fujtajblové, než abych tady s nimi děsila čtenáře. Důkladně jsem naložila do kamen, teploměr hlásil 36°C a já doufala, že teplo chvíli vydrží.  Byla jsem uondaná a Anička také, brzy jsme usnuly. V jednu ráno mě vzbudila ukrutná zima a nutná potřeba.Trochu jsem se přioděla a vyběhla do kadikoutku (kadibudka je beznadějně zapadlá sněhem a tudíž nedostupná, tak máme ve sněhu vyšlapaný kadikoutek). V kamnech už bylo černo, tak jsem je pěkně naložila, zapálila...a nic. Sirka zhasla. Dokonce i pevný podpalovač byl z jakéhosi speciálního nehořlavého materiálu a odmítal se vznítit. Chvíli jsem se ještě snažila, pak potichu klejíc zalezla jsem pod duchnu a usnula. O půl hodiny později mě zima vzbudila znovu. Tentokrát se mi podařilo v kamnech zatopit. Simvás, až budu příště v noci topit, vzbuďte mě nejdřív. V polospánku mi to fakt nejde. Ráno ukazoval teploměr 18°C, v kamnech bylo ještě plno žhavých uhlíků, stačilo jen přidat kus papíru a pár třísek a oheň zase plápolal. Uvařila jsem si kávu a přemýšlela, co budu celou neděli dělat, když skoro nemůžu chodit. Po snídani se mi podařilo nazout do mých vlastních bot aniž bych brečela bolestí a tak jsme se s Aničkou vydaly na nákupy do Bílé. Cíl - sehnat větší a lepší náplast na paty. V prvním obchodě měli kofolu, ale náplast ne. Šly jsme dál. Cestou jsme viděly mnoho přírodních krás a objevily jedno neobydlené iglů.

to koukáte jak koukám

Druhý obchod měl v neděli zavřeno. Za 2,-Kč navštívila jsem místní WC - čisté, voňavé a dokonce rádio tam hrálo. Toto WC doporučuje devět z deseti návštěvníků Bílé.

bez komentáře

Anička jezdila po zadku z hromady sněhu před občerstvovnou, já si dala pivo a šly jsme bobovat na kraj sjezdovky. Pivo jsem si stylově odložila na rolbu a zapomněla si to vyfotit. Tak příště.

záchrana žíznivých lyžařů

pivo v popředí, boby v pozadí

banzááááái

Začalo pršet a lyžařů nalákaných sobotním slunečným počasím stále přibývalo. Běžkařskou stopou vracely jsme se zpátky. Pohoupání na zachumelené houpačce Anička nemohla vynechat. Ještě jsem jí ukázala, kde bude její velký bratr na praxi, naložila jsem ji na boby a pospíchala vařit oběd.

povšimněte si bot - jsou bábiné a Anič na ně nedá dopustit

tudyk bude synek praxovat