Kedyž asi před měsícem vysvitlo sluníčko, usoudila jsem, že je načase vyrazit ven v něčem jarním. Černý zimní kabátek už zkrátka do tehdejšího předjarního počasí nebyl to pravé. Zalovila jsem v hlubinách skříně, vytáhla jarní bundu. Byla mi malá. Zkusmo jsem na sebe natáhla rifle, co visely pod bundou - taky malé. Hromádku svetrů v prádelníku jsem vyměnila za hromádku triček, abych  byla připravená na nadcházející teplé dny. Trička jsem si také vyzkoušela a se stejným výsledkem. Všechno je mi malé. Můj pečlivě budovaný šatník v decentních barvách je na vyhození. Ach jo. Nezbývá, než obrazit obchody ve městě a koupit si něco nového a hlavně většího. Začala jsem bundou.

horní polička je moje - a skoro všechno je mi to malé

Nejprve jsem obešla všechny obchody s alevným asijským zbožím, co tu máme. Potom jsem obešla obchody  normální.Nakonec jsem navšívila několik nedalekých nákupních center, výsledek byl všude stejný. Oblečení pro mě vhodné neexistuje. Současná móda přinesla do obchodů prapodivné křiklavé barvy, všechno je divoce fialové, zelené či křiklavě žluté, nikde žádný klidný odstín, žádná khaki nebo tmavě hnědá. Pravda, tu a tam se v té záplavě barev najde i nějaké černé tričko, ovšem ve velikosti XS. A nekecám - důkladně jsem prohledala celý obchod, ve kterém pracuji, a našla jsem jen jedno, do kterého jsem se jakž takž vešla. Ona ta velikost je vůbec problém. Tílka nosím velikosti M, trička mi pasují L, budnu mám XL. Zbláznila jsem se já, nebo výrobci textilu? Nakonec mě zachránila kamarádka - darovala mi bundu a rifle, ze kterých přes zimu vyrostla. Bunda je super, rifle jsou motivační - když zhubnu ještě dvě kila, tak mi budou.