Někdy v lednu jsem byla s dětimi na pravidelné prohlídce u zubařky. Ta milá dáma naznala, že nadešel čas odeslat Aničku s křivými zoubky na ortodoncii. Ortodontka nás objednala až na březen, pacientů má plno. Nezapomněla nás upozornit, že vstupní  prohlídka stojí 100,-Kč (plus oblíbený třicetikorunový poplatek). A tak jsem jedno březnové pondělní ráno napochodovala s Aničkou na otisky zoubků. Vypadalo to jednoduše - sestra umíchala podivnou hmotu, natlačila ji do formičky, paňdoktorka to celé přimáčkla Aničce na zuby...a dítko málem vyskočilo z křesla. Ve středu jsme si měly přijít pro hotová rovnátka (1490,-Kč s sebou - šlak mě málem trefil). Ve středu ráno jsme tedy opět došly, usadily se v čekárně až podezřele plné lidí a čekaly...a čekaly....a čekaly....Zádrhel ukázal se býti na rentgenu - najížděli tam na nový systém, technik střídal technika, počítačový expert se přel se sestrou a tu a tam dokonce stihli zrentgenovat i nějakého pacienta. Na Aničku došla řada asi po dvou hodinách. Po rentgenu jsme se konečně dostaly k paní doktorce. Anička koukla na nová rovnátka a prohlásila, že se jí nelíbí. Ani sádrový odlitek jejích zubů se jí nelíbil. Pod příslibem bonbónů nechala se rovnátka nasadit a ortodontka jí ukázala, jak se s nimi zachází. Já dostala instrukce, jak přiloženým klíčem otáčet děsivě vyhlížejícím trojitým šroubem v rovnátkách. Nesrozumitelně šišlající nerudné dítko s rovnátky v puse odvedla jsem do školy - a domů se mi vrátila holčička nadšená a rozjásaná. Rovnátka se ve třídě stala předmětem obdivu a dobrá polovina spolužaček prý také bude mít rovnátka.

Nadšení trvalo týden. Potom Anička začala rovnátka z pusy vyndávat. Potom je místo v puse nosila v kapse. A potom je ztratila. Proklela jsem dcerunku, vynadala jí ukrutně, předstřela bezútěšný život "té s křivýma zubama". Jak může být nějaké dítě tak pitomé, že rovnátka nosí v kapse místo v puse? Uplynulo asi čtrnáct dní, byla jsem zrovna v práci, když tu mi přišla od manžela esemeska, že Anička přišla domů s rovnátky. Našla prý je spolužačka kdesi v koutě v šatně. Byla jsem ráda, že rovnátka jsou na světe, jen ve mě ještě teď hlodá červík - jak často asi školní uklízečka uklízí šatny?