Moje dcera, kdo jiný. Slečna gymnazistka usoudila, že místní vzdělávací ústav jí nevyhovuje a že je nejvyšší čas najít si něco lepšího. Podala si tedy přihlášku na jazykové gymnázium do okresního městečka. Mrzoutila se, že má z gymplu špatný prospěch, bála se, že se na školu nedostane. Byla jsem si jistá, že dostane. Jsem přeci máma, vím, co mám doma. A přišel den D. Den přijímacích zkoušek. Dcerunka časně ráno vstala, naparádila se, namalovala (houby jí to bylo platné, zelená byla jak stěna) a šla na vlak. Vrátila se domů pozdě odpoledne celá vystresovaná, že všechno pokazila. A hned druhý den hledala na internetu výsledky. Objevily se na stránkách školy až v sobotu. Moje holčička byla v celkovém pořadí.......osmá! Nemít ten mizerný prospěch, mohla být první. Testy z češtiny napsala nejlépe ze všech a v angličtině byla také skvělá! Jupíííí! Svítilo sluníčko, vzduch voněl jarem a my šly do cukrárny na velikánský pohár.