V pátek ráno Anička dost ošklivě kašlala a sípala do školy se jí vůbec nechtělo. Nacpala jsem tedy do ní přehršel léků a když astmatický záchvat přešel, usoudila jsem, že by dítku bylo lépe v lese. Tož jsme jely do lesa. Bylo tam báječně. Hned na kraji zaujal Aničku dělník, co skládal dřevo.

Chvíli jsme šly vzorně po cestě a určovaly kytky, co zrovna kvetly, potom jsme zabočily po vyjetých kolejích kamsi do neznáma. Vyplašily jsme stádečko asi sedmi daňků, pomalu odbíhali hlouběji do lesa, jakoby si rozmýšleli, jestli se nás mají bát či ne. Na kraji lesa studeně foukalo, v buky zarostlém údolíčku, kam jsme došly, bylo teplo a útulno, kolem kvetly šťavely, sasanky a fialky. Když ale před námi proběhlo prase, Anička prohlásila, že se bojí. Jsem si jistá, že prase se bálo víc, Anička ale začala kňourat, že má žízeň, tak jsme se otočily a šly zpátky. U lesa jsme si ještě poseděly na posedu, foukalo tam ale přeukrutně, slezly jsme dolů a hurá na nedaleké hřiště.

Další obrázky najdete tady, tady,  tady, a tady.

Pokračování příště..