Na Silvestra večer jsem nachystala rodince občerstvení a šla jsem už tradičně pozdravit kamarádku a svátečně s ní popít kapku Baileys.

Pršelo, na krajích silnice se rozouštěly poslední zbytečky sněhu. Před ubytovnou pro neplatiče seděli cigáni a zpívali. O tři hodiny později jsem se vracela domů. Už nepršelo, na městečko se topilo v mlze, světla ohňostrojů a rachejtlí práskajících všude kolem neměla sílu tou mlhou prozářit. V ubytovně pro neplatiče se svítilo, otevřenými okny duněla reprodukovaná hudba, cigáni stále zpívali. Nahlas a docela hezky - byli jedinou známkou silvestrovského veselí široko daleko. Doma vládla ospalá nálada, pracně přichystané jednohubky dávno vzaly za své, z posledních sil jsme dočkali do půlnoci, připili si kofolou (mladistvým do 18ti let alkohol nepodávám) a šli spát. Ráno manžel koukal na dětičky rozložené u televize a u počítače a dostal nápad. Pojedeme se projet. Jen tak nazdařbůh, bez cíle a hlavně bez dětí. V novoročním dopoledni byly silnice pusté, jen kdesi mezi vesnicemi jsme potkali prázdný autobus.

mlha přede mnou

mlha za mnou

Projížděli jsme Oderskými vrchy a viděli ledaco zajímavého. Třeba krávy, které místní družstevníci vyhnali na první novoroční pastvu. Domů jsme se vraceli kolem poledne, to už skrz mlhu chvílemi prosvítalo sluníčko - na poslední fotce je vidět i kousek modrého nebe.

dívej se mi do očí

na stromě u silnice visel obrázek

 
bezvětří