Pravé koleno bolelo. Bolelo i levé koleno. Vlastně nebylo jasné, které z nich bolí víc. Tu první noc po cyklistické projížďce vojenským prostorem mě budila bolest i při pouhém otočení v posteli. Druhý den jsem nemohla ohnout nohy. Zavolala jsem tedy hned v pondělí paňdochtorce, že bych se potřebovala stavit a kdy že mám přijít, abych zbytečně dlouho nečekala. Moje praktická lékařka má ve svém obvodu hodně starých pacientů a tudíž neustále plnou čekárnu. Ale ve středu a ve čtvrtek ráno tam prý nebývá nikdo, musím ovšem přijít hned na sedm. Ve čtvrtek ráno jsem si tedy přivstala a krátce po sedmé hodině ranní jsem vkráčela do čekárny. Samozřejmě byla plná pacientů, převládaly stařenky kolem osmdesátky. Seděly na lavicích a probíraly počasí. Také bolavé klouby. A skoro všechny přijely k doktorce na kole. Zapsala jsem se na papír s pořadím - byla jsem jedenáctá. Do toho ještě samozřejmě přicházeli pacienti toužící po odběru krve. Když jsem kolem deváté hodiny přišla na řadu, málem jsem se nezvedla z lavice, jak mi kolena ztuhla. Povykládala jsem doktorce o svých potížích, o tom, že má kolena odmítají službu v kamenitém horském terénu, v bázénu, na kole a zejména čekání u doktora že jim nedělá dobře. Dostala jsem recept na jakýsi dryák proti bolesti, doporučení na rentgen a k revmatologovi.  Do nemocnice na rentgen jsem si zašla hned. Pacientů tam čekalo jen pár, na řadu jsem přišla asi po deseti minutách. Za dalších deset minut už jsem měla v ruce výsledek - no super, podle rentgenu mám kolena vpořádku. Tož teď ještě ta revmatologie...

Pokračování příště