Minulou sobotu to tuším bylo, odpoledne pršelo, ale já i Anička jsme nutně potřebovaly vyrazit někam ven. To tak na nás občas padne, asi je to nějaká genetická vada či psychická úchylka, prostě člověk musí ven do přírody a nelze jinak. Vydaly jsme se tedy na naučnou stezku do lesa. Stromy nás chránily před deštěm, poctivě jsme šlapaly od jedné cedule ke druhé a Anička nahlas předčítala, co je na nich napsáno. Kupodivu jsme nebyly samy, kdo se v dešti vydal do lesa, projelo kolem nás několik skupinek cyklistů a jedna pěší rodinka. Těch cyklistů nám bylo docela líto, jelikož cesta vedla do kopce, chudáci byli víc zpocení než zmoklí. Cestou Anič trhala kytky, spálila se o kopřivu a rozšířila si botanické znalosti.

rododendron si chtěla utrhnout, ale nebylo jí dovoleno

zvířátka poznáme dobře

naučte se nazpaměť!

tenhle Ent se tvářil, že je strom, ale my mu nenaletěly